Velmi spatne napsany clanek.

Jen dokazujete, ze psum vubec nerozumite. A to snad jeste horsi nez nemit psi rad.

Re: Velmi spatne napsany clanek.

Já jsem rozebírala pejsky?  No vidíte. A já jsem si až doteď myslela, že jsem psala o těch, kdo je chová. Tak to jsem to asi opravdu špatně napsala.

Pes je taky člověk.

Re: Pes je taky člověk.

PSI a PEJSÁČCI

škoda že se toto pořád řeší. Když mi bylo pět, pes (jezevčík) mě málem zakousnul. Přede mnou už pokousal dvě jiné děti (pár let předtím) - nikdo nic neřešil, doufám že po mně už nikoho nepokousal, ale kdo ví. Denně se cestou vyhýbám velkému množství psích výkalů, které mě omezují (bydlím v místech kam chodí pejskaři se psy na vycházky). Často po mě psi skákají a věta na kterou jsem opravdu alergickej, je "nebojte se mladý pane, on vám nic nedělá, jen si hraje" - to bych střílel - vbec mě nezajímá zda mi něco udělá, nemá na mě co skákat!!! Špatné je když je mokro, to mě i někdy ušpiní. Přiznám se, že jsem na tento problém už rezignoval a jsem apatický ....nevím jak ho řešit. Mám na ty lidi řvát, nebo si oprášit kanady a pořádně nakopnout každého psa který mě bude obtěžovat? Jak tohle řešíte vy?

Re: PSI a PEJSÁČCI

Já psa podrbu za ušima a jdu v pohodě dál. Nemám s tím problém.

Jako pětiletou mě pokousal německý ovčák, když jsem mu šla komentovat co má v misce. Z toho jsem vyvodila, že se cizím psům do misky nešahá, a ne že všichni psi co kdy žili a budou žít můžou za mé bebí.

dobrá zpráva pro pejskaře

Nedávno mne také pokousal pes.

Majitelka je známá, ale veterinární vyšetření psa se mi od ní získat nepodařilo. Požádal jsem proto o pomoc policii. Výsledek: založili spis.

Na můj dotaz, zda mi pomohou vyhnout se nebezpečnému očkování proti vzteklině jsem se dozvěděl, že vlastně ani neví, zda se mají záležitostí zabývat, když se majitelka nedopustila ani přestupku. Zřejmě musím vyčkat, zda nedojde k újmě na zdraví, pak se snad moji pozůstalí domohou odškodnění, a policie se bude zabývat trestným činem ublížení na zdraví z titulu odpovědnosti za vlastněnou věc. To už se policii projeví ve statistice a bude důvod dorovnat policajtovi jeho 10% snížení odměn, které mu nejspíš ani nehrozí.

Re: dobrá zpráva pro pejskaře

Policie to musí řešit, stěžuj si na policii nebo jdi na jiné oddělení!

Diskuse

Přečetla jsem dvě stránky a přestala mě bavit. Psa mám, chodí na vodítku, výkaly sbírám, chodíme na cvičák, takže se umí chovat ve městě. Pokud si nejsem jistá jeho reakcí, tak k němu nepouštím ani děti ani žádné další občany.

Taky nemám ráda globalizování... je to o osobní zodpovědnosti každého jednotlivce. Pes je jen společníkem, vděčným za lásku, kterou dostává. Nic víc. Je to jen zvíře. Odpovědnost za něj nese jeho majitel. Ale nejsou všichni stejní...

Se článkem v podstatě souhlasím, každý by si měl svého psa zvládnout, základem je ohleduplnost k ostatním. A to oboustranná.

Já svého psa dám na vodítko a vy se k němu, prosím Vás nepřibližujte s přiblblým výrazem "to je krásnej pejsánek, můžu si ho pohladit?" :-) pak to bude OK. Tak jako ne všichni lidé stojí o psí společnost, ne všichni psi stojí o tu lidskou - od cizích ;-)

Re: Diskuse

Tak to my jsme pejskové za vlídné slovo i pohlazení vděční.

uklid je jedna vec

a obcuranost ulic, konkretne praha 2 je tragedie. nicmene me zkusenosti jsou takove, ze psi tam byli zvykli a na lidi kaslali. nikdy jsem zadny problem s kolemjsoucim psem nemela. zasadne cizi psy nehladim, jen po svoleni majitele.

Re: uklid je jedna vec

Mno ono obecně v Praze... vloni jak napadl sníh, tak v noci nádherně bílo, když jsem šel ve tři domů... šel jsem pěšky a paráda... napadnutý nerozježděný nepošlapaný sníh a moje první stopy v něm - prostě jedna báseň.

V devět hodin dopoledne každé tři metry nasráno a nachcáno... pěkně to v tom sněhu vyniklo. Normálně to není vidět, ale takovej humus je tady vlastně pořád, jen to nevidíme...

v naší ulici

je cca 10 psů, jenom my a ještě jedni dědouši poctivě vodítkujem a sbíráme hovniska, zbytek na to kašle, nakopal bych je do pr de le, kvůli takovejm idiotům sou pak všichni pejskaři házený do jednoho pytle

Re: v naší ulici

Volnost a pohyb.

Od štěněte jsem dbala na to, aby měla volnost mezi psy i lidmi. Vyplatilo se to. Naučila se perfektnímu sociálnímu chování. Před silnějším psem vždy projeví pokoru. Se sobě rovnými nebo slabšími si chce hrát. U lidí vycítí, kdo má psy rád a kdo ne. S těmi prvními, dokonce i zcela neznámými lidmi, se chce mazlit. Těch druhých si vůbec nevšímá. JE ZLATÁ.

Re: Volnost a pohyb.

Před mnoha lety jsem měl fenu něm ovčáka

 a když měla štěňata, tak jsem je dal do krabice, krabici do kabely a chodili jsme na procházky. Jednou takhle jsem se zastavil u kamarádů, tak jsem dal tašku na zem a štěňata pustil ven. Kolem šla jedna mladá paní s dítětem tak kolem 5 - 6 let. To dítě došlo k jednomu štěněti a začalo volat: "Jé mami, tady je pejsek". A ta jeho maminka hned začala ječet: "Tak ho kopni, ať k tobě neleze". Pochopitelně chlapeček poslechl svou maminku a nakopl to měsíční štěně. To zanaříkalo a ještě klika, že jsem měl starou fenu na vodítku, protože ta vystartovala, že harantovi ukousne hlavu. Maminku jsem seřval a vynadal jí /nelze publikovat/. Kdyby ale k tomu maléru došlo - kdo by byl viník? Kdo by byl potrestán?

Re: Před mnoha lety jsem měl fenu něm ovčáka

Ta ženská byla piksla.

Kdysi jsem bydlel v baráku,

kde jsme byli jedinou partají, která neměla psa. Dodnes na to vzpomínám se slzou v oku a od té doby mám na městské pejskaře vyhraněný názor. A tvrdím, že poplatky, které platí, jsou směšné a všichni psi by měli být povinně čipováni.

Pamatuji si, jak bývaly pomočené vchodové dveře a betonové sloupky vedle nich, pokálený trávník přímo u domu. Zejména v zimě, když napadl sníh, bylo "úžasné" pozorovat přibývající žluté skvrny a hnědé hromádky (no alespoň na ně bylo vidět). Každý den po skončení hlavního večerního programu, nebo v době přestávek sportovních utkání, vyráželi pejskaři na rychlé venčení, a jak jinak všichni současně. Takže to na chodbách vypadalo jako v psinci a štěkot psů, kteří se střetli na schodech, nám pokaždé spolehlivě probudil naše tehdy malé děti. Někteří nespavci venčili své chlupaté mazlíčky i hluboko v noci, takže nebyl problém poslechnout si o půl druhé tu úžasnou symfonii, kterou pokaždé předvedl sousedčin špic, když se kolem jejich dveří mihnul jiný pes.

Re: Kdysi jsem bydlel v baráku,

Na noční psí štěkot se dá zvyknout jako na houkání vlaku. Podmínkou je kladný vztah k psům (i k vlakům ). Někdy nic jiného nezbývá, když v ulici u každého baráku je pes, někde i dva. Co se týče uklízení po psech, snad se od té doby už pejskaři změnili.