Velikonoce – svátky jara, nebo násilí?

  Blíží se nám to, blíží. Oprašte básničky a připravte mrskačky, žíly, tatary či jak tomu kdo říkáte. Upečte beránka, namalujte kraslice a nachystejte pentle. Hotovo? Tak jste připraveni na „mrskut" a můžete vyhlížet „mrskače". A jací že letos přijdou?

Stejní jako loni. Nejvíc se těšíváme na děti. Předhání se v tom, kdo popadne nejhezčí vajíčko, jakou si uloví sladkost z ošatky a nakonec se trumfují v tom, kdo má na mrskačce nejvíc mašlí.

Po dětech přicházejí na řadu pánové. A jak berou velikonoce oni? Jedni jsou veselí, s humorem odříkají „Hody hody doprovody", symbolicky vás vyšlehají, pobesedují a s novou pentlí na žíle a s vajíčkem v košíčku jdou o dům dál.

A potom jsou tu ti, co se na tento den těší celý rok, jak na smilování boží. Myslíte si, že se těší na vajíčka? Nebo snad na to, až vám budou hledět do vašich krásných očí?  Či snad na nový vzor pentle? Ale kdepak. Těší se na to, že si do vás naprosto legálně, pořádně bouchnou. Vybijí si na vás svou celoročně skrývanou agresi. Nebo svůj komplex? Většinou zastávají názor, že každá ženská si alespoň jednou za rok zaslouží pořádný nářez a velikonoce jim k tomu poskytují vhodnou příležitost. Culí se na vás a říkají, že to je jejich povinnost a přitom do vás řežou jak do pytle obilí.

Takže pánové, pokud neberete velikonoce jako svátek jara, jako tradici, ale jen jako způsob vybití své negativní energie, zůstaňte doma. Nestojím o vás. Pořiďte si boxovací pytel a do něj si mlaťte jak je libo. Po vaší návštěvě totiž zůstává pouze trapný pocit, nechuť k tomuto svátku (což je velká škoda, protože tento svátek si to opravdu nezaslouží) a někdy i pořádná modřina. Pokud jste ještě nepochopili, že pomlázka je od slova pomladit, tedy přenést sílu z mladého, jarního proutku na děvče tím, že ji pouze SYMBOLICKY vyšleháte, není tento svátek určen vám.