Mrcha, nebo svině?

Všichni známe tyhle historky. Jsou to vlastně životní příběhy. Kolují okolím jako varování. A můžou vypadat takhle....

Hele holka, dej si bacha na toho mladýho Komárka. Je to vožrala. Přece se s ním nebudeš zahazovat.

Jenže holka si většinou moc říct nedá. Je totiž děsně zamilovaná a má superrůžový brýle. A ten protivnej odstín se ji drží jako klíště. Začíná blednout v okamžiku, kdy už má s Komárkem dítě. Sundává je v momentě, kdy Komárek přijde po padesátý domů totálně namol a poprvé se neovládne a uštědří ji jeden „výchovný". To aby věděla, jak se má manželka chovat k „živiteli" rodiny.

Holka to rozdejchává dlouho, ale jednoho krásnýho dne to zabalí. Podá žádost o rozvod a soud ji „přiklepne" malý Komárčátko. Holka se bije do hlavy, že tenkrát u tý lípy (co prej tam bylo cítit to určitě rozlitý pivo) neposlala Komárka do háje.

Ale ono to bývá i takhle.

Filip se ženil poměrně mladý. Moniku měl rád. A těšil se na první dítě.

Po narození Honzíka Monice se vším pomáhal. Koupal, přebaloval, chystal sunar, chodil s Honzíkem na procházky. Otcovství si opravdu užíval. Škoda, že se tohle nedalo říct o Monice. Tu naopak mateřství vyloženě obtěžovalo. A tak zůstával Filip s Honzíkem čím dál častěji večer doma sám.

Když Monika dostala nabídku pracovat jako servírka, skočila po ní jako piraňa po čerstvým mase. Ne snad proto aby rodině finančně pomohla, ale pro lákavý noční život. Filipa postavila před hotovou věc.

Filip nebyl „měkejš" jak by si mohl někdo myslet. Jen byl vychovávaný v harmonické rodině bez hádek. Byl vedený k ohleduplnosti, toleranci a lásce. A momentálně na to začal „dojíždět".

Monika se začala vracet v noci domů čím dál později. Že to z ní táhlo jako z lihovaru, přestávalo být výjimkou. Sem tam se našel i nějaký ten "utěšitel". A pak se poprvé stalo, že Monika z práce nepřišla vůbec.

 Začalo domlouvání, hádky, přemlouvání, ultimáta....  A Moničino slibování, pláč, omlouvání.....  a porušení slibu, "utěšitel(é)", opilecké návraty, nenávraty..... A rozvod.

Když se projednávalo svěření dítěte do péče, soud ani na chvíli nezaváhal a hned při prvním stání svěřil Honzíka Filipovi. Monika se vlastně ani moc nebránila. Konečně byla „volná".

A tak se z Filipa stal táta a máma v jednom. A Monika?  Využívala soudem určené návštěvy. Jednou přišla, dvakrát nepřišla, jednou přišla, čtyřikrát nepřišla, jednou přišla......nepřišla.....

.........a pak že ženský neumí bejt svině...........