Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Růže od Kryla

15. 01. 2009 12:25:29
Bylo mi krásných osmnáct a právě začínalo léto. Věděla jsem, že mě čeká mnoho zážitků, dobrodružství a setkání. Na to jedno konkrétní setkání, vzpomínám dodnes.

Měli jsme relativně krátce po „sametu" a lidé se zatím ještě pořád radovali z nabyté svobody. Houfně jezdili na dovolené k moři nejen do Jugoslávie, nakupovali nově vydané knihy autorů, kteří přestali být nepohodlní. Na televizní obrazovky se vrátily trezorové filmy a z českého rozhlasu jsme slyšeli nejen Vondráčkovou a Gotta, ale i Madonnu, Rolling Stones a samozřejmě také naše opět povolené zpěváky. Mezi těmi nesměl chybět Karel Kryl.

Přiznám se bez mučení. Do revoluce mi jméno Kryl nic neříkalo. Vlastně ano. Zpívali jsme si na školních výletech Anděla (a děsně nás štvala učitelka se svým - buďte zticha, tohle nezpívejte). Ztišeným hlasem jsme si navzájem sdělovali, že to je ta od Kryla, ale proč jsme šeptali a kdo je to Kryl asi netušil nikdo z nás. Až později, v průběhu demonstrací, jsem měla možnost zjistit, kdo tento pán je. Jeho písničky jsem si okamžitě oblíbila. Každý, kdo uměl alespoň pár akordů na kytaru (tedy i já), hrával jeho skladby u táboráků. Nebylo člověka, který by neuměl alespoň jednu z jeho mnoha písní.

Karel Kryl začal koncertovat. A nesoustředil se jen na velká města a jejich koncertní sály, ale jezdil zpívat i do malých vesnic, kde mu koncertní síně nahradily místní sokolovny.

Když na začátku prázdnin volala teta, že u nich „na dělňáku" bude zpívat Kryl, věděla jsem , že tam nemůžu chybět. Lístky byly okamžitě prodané, ale já jsem měla štěstí, že mi ho dala stranou a já se tak dostala alespoň na stojáka na „galérku".

Koncert byl úžasný. Bylo mnoho přídavků. Lidé chtěli další a další písničky a Karel hrál a hrál, jako by chtěl právě v této dědině vypustit duši. Konečný potlesk nebral konce. Na závěr dostal velkou kytici růží.

Sál se začal pomalu vyprazdňovat, spokojení posluchači odcházeli domů. Mě a moji maminku, která se mnou na koncert přišla, teta pozvala za pódium na kávu. Bylo tam také pár lidí z vesnice, kteří měli tento kulturní zážitek na svědomí. Vykládalo se o všem možném i nemožném. Zkrátka se tak po vesnicku besedovalo.

V tom jsme zaslechli nesmělé ťukání na dveře. Vešel pán menšího vzrůstu, knírek pod nosem a malá zářivá kulatá očka. Vešel Karel Kryl. S omluvou, jestli neruší, s dotazem, zda se může připojit k naší společnosti a s díky za výbornou polévku, kterou mu uvařili. Silnou domácí hovězí polévku - to bylo jediné přání, které měl, když se ho ptali co všechno si bude na svém koncertě přát (porovnáno s jinými „hvězdami": někomu stačí talíř teplé polévky a někomu nestačí celé patro hotelu - paradox)

Páááni, tak já mluvím s KRYLEM. Nebo s Krylem? Mluvila jsem s Karlem. S obyčejným člověkem, který se uměl bavit o pivu, politice o svém koncertování, písničkách, které zpíval. S člověkem, který toho hodně prožil, ale rozhodně to nedával na obdiv. S člověkem, který si chtěl povykládat tak obyčejně, lidsky.

Než odešel, s každým si potřásl rukou a rozloučil se. Když jsem přišla na řadu já, podíval se na mě a zeptal se: „Směl bych vám darovat růže? Jste krásná a tak mladá. Budou se k vám hodit víc než ke mně." A podával mi svoje růže.....

Necelé dva roky na to se rozlétlo světem, že Karel Kryl zemřel.

Dnes, když vidím růže, vzpomenu si na ty své. Od Kryla. Od člověka obyčejného, lidského.

Autor: Andrea Jamborová | čtvrtek 15.1.2009 12:25 | karma článku: 42.73 | přečteno: 5389x

Další články blogera

Andrea Jamborová

Nechovej se jako debil...

Znáte to. Vidíte nějakou situaci a hned vás k ní napadne filmová hláška. Není člověka, aby si alespoň jednu nepamatoval.

28.6.2017 v 8:46 | Karma článku: 17.35 | Přečteno: 888 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 26.01 | Přečteno: 1059 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 484 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 826 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 133 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 7.82 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3054
Občas sluníčko, občas mraky.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.