Opravdu existují.... Andělé

  V jedné vesnici žila krásná žena, která měla malý domeček, velkou rodinu a ještě větší srdce. Každému koho potkala, nabídla ze svého srdce malý kousíček. A s každým darovaným kousíčkem získala zpět dvakrát tolik.

Když ve svých čtyřiceti letech zjistila, že na svět přivede dalšího drobečka, začala si dělat starosti, zda toho malého ještě vychová. Připadala si totiž na malé děťátko stará a bála se, aby ho neopustila dřív, než dospěje. Ale zvládla to na výbornou.

Její rodina nežila nikdy v blahobytu. Se svým mužem ale dělali všechno pro to, aby jejich děti nestrádaly. Snad si ani neuvědomovala, že to nejcennější co jim dává je její srdce, její láska. A protože svou láskou opravdu nešetřila, zanechala v každém obrovskou stopu.

Jak čas utíkal, její děti rostly a rostly a zanedlouho měly děti vlastní. A ona byla šťastná, že svou lásku může předávat dál. Nejšťastnější byla, když se kolem ní drobotina motala. A že se kolem ní motala strašně ráda, na to vezměte jed.

Roky běžely a žena do svého srdce začala přibírat další generaci. Tu, co se jí říká pra.... . Její hlavu už dávno zdobilo stříbro a na rukou měla stopy moudrosti, přesto byla stále plná energie a s radostí vítala každého, kdo u ní zaťukal na dveře. Jako dobrá víla rozdávala štěstí a radost.

Jenže ani dobré víly nemají, bohužel, elixír mládí. Energie ji začala ubývat,  zpomalil se krok a nastal čas kdy potřebovala, aby ji někdo podepřel, zamkl dveře, na které náhle zapomněla, připomněl jméno vnoučete na které si nevzpomněla, představil dceru, kterou nepoznala.

A tu se zjevil Anděl. Na světě jich není moc, ale když vám takový vstoupí do života, máte obrovské štěstí. Na první pohled ho nepoznáte. Chová se jako obyčejný smrtelník. Má práci, rodinu, děti, žije si svým životem - vypadá zkrátka jako vy, nebo já. Jsou ale indicie, které vás přesvědčí, že je to on.

Když bylo ženě nejhůř, skončil s prací, kterou dělal celý život a našel si jinou, jen aby ji mohl být stále nablízku. Později se k ní musel i nastěhovat. Za nic na světě by nedopustil, aby ji ošetřovali na bílém lůžku. Tam, kde jiní odvrací hlavu, on pomohl s pokorou.

Tak jako žena kdysi nosila na rukou jeho, on teď nosil na rukou ji. A za všechny ji oplácel dobro a laskavost, které tenkrát ona tak bohatě rozdávala.

Víte, být Andělem, není jen tak. Potřebují vedle sebe ženu chápavou a hodnou, která jim bude oporou. A náš Anděl tohle štěstí měl.

Přišel den, kdy Anděl naposled roztáhl svá křídla nad ženou, která se tehdy tolik bála, že své poslední dítě nestihne vychovat. Že nestihne vychovat svého Anděla.

Děkuji....