Na můj vkus až moc často sama sobě říkám – Spadlo ti to, Máchale. Víme, že jo? „S čerty nejsou žerty“. No jo, když někdo neudrží v ruce příbor... Hlavně že si tu myšlenku ještě tak nějak občas....
Kdyby nebylo českých filmů, asi bych občas nenosila Švestičky z naší zahrádky. Taky bych se nedopouštěla omylů, které se stanou Maximálně jednou za deset let. Sluníčko je fajn, ale nedá se nic dělat a občas Chčije a chčije. Nad některými věcmi si říkám, Kde asi udělali soudruzi z NDR chybu a mám se na pozoru, abych svým dětem neřekla To máš z toho života, jakej vedeš.
Jednu hlášku jsem zatím nepoužila, ale už strašně dlouho si ji představuji. Vzpomínáte si na závěrečnou scénu z filmu Konec básníků v Čechách? Štěpán Šafránek vstoupí do zahrady sociálního ústavu pro mládež, kde se uchází o místo lékaře. Za stromem se schovává retardovaný chlapec, který dělá, že na něj střílí z kulometu. Štěpán se na něj zahledí, natáhne k němu ruku a říká – Pojď, nechovej se jako debil.
Jo. Přesně takhle ho vidím přicházet na pražský hrad. Vstoupí dovnitř, natáhne ruku a ...